Edi Rama
albánský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Edi Rama (* 4. července 1964 Tirana) je albánský politik, diplomat, umělec, spisovatel a bývalý basketbalista, který je od roku 2013 albánským předsedou vlády.
Edi Rama | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Socialistická strana Albánie |
Rodné jméno | Edvin Kristaq Rama |
Narození | 4. července 1964 (59 let) Tirana |
Choť | Matilda Makoçiová (1986–1991) Delina Ficová (1991–1997) Linda Ramaová (od 2010) |
Rodiče | Kristaq Rama a Aneta Ramaová |
Alma mater | Univerzita umění v Tiraně Národní vysoká škola krásných umění |
Profese | politik, malíř, novinář, basketbalista a sochař |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | World Mayor (2004) čestný občan Ulcinju (2015) komandér Řádu čestné legie (2017) Order of Minerva (2022) Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2023) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Edi Rama |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Od roku 2005 je členem a vůdcem Socialistické strany. Před nástupem do funkce předsedy vlády zastával řadu vládních a diplomatických funkcí. Působil jako ministr kultury, mládeže a sportu od roku 1998 do roku 2000. Poté byl starostou Tirany po dobu tří po sobě jdoucích volebních období – od roku 2000 do roku 2011.
Rama se narodil a vyrůstal v Tiraně. Po absolvování Akademie umění v roce 1982 strávil čtyři roky ve Francii, kde chtěl začít uměleckou kariéru. V roce 1998, po smrti otce, se vrátil do Albánie a oficiálně zahájil svou politickou kariéru. Poté byl předsedou vlády Fatosem Nanem jmenován ministrem kultury, mládeže a sportu. V roce 2000 Rama oznámil svůj záměr vést město Tirana. Primátorské volby skončily jeho vítězstvím, získal téměř 57 % hlasů. Během svého prvního funkčního období byl Rama zvolen nejlepším primátorem světa 2004. V roce 2013 byla pověřen, aby vytvořil 33. albánský vládní kabinet a stal se předsedou vlády Albánie po volbách v roce 2013; jeho Socialistická strana získala většinu míst v kabinetu.
Jednou z jeho priorit je posílení hospodářství a demokratizace státních institucí. Hraje ústřední roli při vyjednávání berlínského procesu.[zdroj?] Během svého působení uskutečnil řadu reforem, včetně restrukturalizace a modernizace soudnictví, důkladnou reformu veřejné správy, sociálního a důchodového systému. Jeho vláda rovněž postavila do centra svého programu rovnost pohlaví – téměř 50 % ministrů vlády jsou ženy, což je rekord v historii země.[zdroj?]