Proton (dvoustupňová nosná raketa)
prototypová verze Protonu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Proton (rusky Протон) je označení dvoustupňové prototypové verze sovětské nosné rakety Proton, používané k vynášení družic do kosmického prostoru. Vyvinula ji konstrukční kancelář OKB-52 (Опытное конструкторское бюро №52, ОКБ-52), později přejmenovaná na Ústřední strojírenskou konstrukční kancelář CKBM (Centralnoje konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija, ЦКБМ), pod vedením hlavního konstruktéra V. N. Čeloměje v rámci projektu UR-500 (universalnaja raketa, универсальная ракета УР-500). Vojenské typové označení bylo 8K82. Kódové označení používané ministerstvem obrany USA pro tento kosmický nosič je SL-9, označení používané studijní službou amerického Kongresu (Sheldonovo označení) je D.
Proton (8K82) | |
---|---|
Země původu | Sovětský svaz Sovětský svaz |
Účel | vynášení družic |
Rozměry | |
Výška | 46,28 m |
Průměr | 7,40 m |
Hmotnost | 595 500 kg (vzletová hmotnost) 44 300 kg (prázdná hmotnost) |
První stupeň – 8S810K | |
Výška | 21,2 m |
Průměr | 7,40 m |
Motor | 6× RD-253 (11D48) |
Tah | 6× 1745 kN |
Doba zážehu | 124 s |
Palivo | asymetrický dimethylhydrazin |
Druhý stupeň – 8S811K | |
Výška | 10,9 m |
Průměr | 4,1 m |
Motor | 3× RD-0210 (8D411K) 1 × RD-0211 (8D412K) |
Tah | 4× 600 kN |
Doba zážehu | 160 s |
Palivo | asymetrický dimethylhydrazin |
Motory pro první stupeň vyvinula konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením V. P. Gluška (nyní NPO Energomaš, НПО Энергомаш им. академика В. П. Глушко) v městě Chimki na okraji Moskvy. Motory pro druhý stupeň jsou dílem konstruktéra S. A. Kosberga z konstrukční kanceláře OKB-154 (nyní Konstrukční kancelář chemické automatizace KBChA, Конструкторское бюро химической автоматики, КБХА) ve Voroněži. Inerciální řídicí systém vyvinul v Moskvě vědecko-výzkumný ústav NII-885 (НИИ-885 Научно-исследовательский институт № 885), řízený N. A. Piljuginem.
Původně se počítalo s využitím tohoto typu jako mezikontinentální balistické rakety. Vzhledem k tomu, že používala skladovatelné kapalné pohonné látky, měla být lépe vojensky využitelná, než raketa R-7 Koroljovovy konstrukce. V případě vojenského použití mohla dopravovat termonukleární nálož o hmotnosti kolem 12,2 tuny s ekvivalentem 100 MT TNT na vzdálenost 10 000 km.
Nosné rakety tohoto typu byly vypouštěny z kosmodromu Bajkonur, kde měly k dispozici dvě rampy, a to č. 23 a 24 na komplexu 81. Přípravy raket ke startu probíhaly v montážní budově MIK (montažno-ispytatělnyj korpus, монтажно-испытательный корпус МИК) na komplexu 92.