Třetí bitva u Yper
bitva první světové války / From Wikipedia, the free encyclopedia
Třetí bitva u Yper (německy Dritte Flandernschlacht; francouzsky Troisième Bataille des Flandres a nizozemsky Derde Slag om Vlaanderen), známá též jako bitva u Passchendaele,[pozn. 1] byla válečným tažením první světové války, ve kterém proti sobě bojovaly síly států Dohody a Německého císařství. Bitva probíhala na západní frontě od července do listopadu 1917 a bojovalo se o kontrolu nad hřebeny, které se nacházejí na jihu a východě od belgického města Ypry v Západních Flandrech. O podniknutí tažení v rámci spojenecké strategie se státy Dohody dohodly v listopadu 1916 a květnu 1917. Vesnice Passchendaele leží na posledním hřebeni východně od Yper, 8 kilometrů od křižovatky v Roeselare železniční trasy z Brugg do Kortrijku. Stanice v Roeselare se nacházela na hlavní zásobovací trase německé čtvrté armády. Po obsazení hřebenu Passchendaele měly spojenecké síly pokračovat v linii od Torhoutu do Koekelare.
Třetí bitva u Yper (bitva u Passchendaele) | |||
---|---|---|---|
konflikt: západní fronta první světové války | |||
Australští vojáci na dřevěném chodníčku v lesích Château, poblíž osady Hooge, 29. října 1917. Fotografii pořídil Frank Hurley | |||
Trvání | 31. července – 10. listopadu 1917 | ||
Místo | Passchendaele, Yperský oblouk, Západní Flandry | ||
Souřadnice | 50°54′1″ s. š., 3°1′16″ v. d. | ||
Výsledek | viz sekce analýza | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Další operace a podpůrný útok britských sil podél belgického pobřeží směrem od Nieuwpoortu, jehož součástí bylo vylodění na belgickém pobřeží při operaci Hush, měl dorazit k Bruggám a pak k nizozemské hranici. Odpor čtvrté armády, nezvykle deštivé srpnové dny, počátek podzimních dešťů v říjnu a odklon britských a francouzských zdrojů do Itálie dovolil Německému císařství bojovat déle a nestáhnout své síly, což se začátkem října zdálo nevyhnutelné. Tažení skončilo v listopadu, kdy se podařilo kanadským sborům obsadit Passchendaele. Menší místní útoky však pokračovaly nadále, a to v prosinci i na začátku příštího roku. Spojenecká vojska definitivně obsadila belgické pobřeží a dosáhla nizozemských hranic až po bitvě na řece Leie a páté bitvě u Yper.
Válečné tažení ve Flandrech se stalo roku 1917 kontroverzním a je doposud. Britský premiér David Lloyd George byl, stejně jako generál Ferdinand Foch, vrchní velitel štábu francouzské armády, proti podniknutí ofenzívy. Polní maršál Douglas Haig, vrchní velitel britského expedičního sboru, tak nemohl získat od britského válečného kabinetu povolení k provedení operace až do 21. června. Jednou ze sporných otázek, o které se vedou od roku 1917 mezi účastníky bitvy, spisovateli a historiky diskuse, je snaha vést ofenzivní strategii v návaznosti na Nivellovu ofenzívu a nečekat na příchod amerických expedičních sil do Francie.
Kontroverzní nadále zůstala i volba Flander a jejich klimatických podmínek pro vedení ofenzívy generálem Hubertem Goughem a pátou armádou a debaty o povaze zahájení útoku. Diskusi neunikl ani čas mezi bitvou u Mesen (7.–14. června) a prvním spojeneckým útokem v bitvě o hřeben Pilckem (31. července), rozsah vnitřních rozporů a problémů francouzské armády ovlivňujících tu britskou, účinek nepříznivého počasí a ani rozhodnutí pokračovat v ofenzívě i v říjnu a cena lidských životů tažení.