Čínské bylinkářství
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čínské bylinkářství je teorie tradiční čínské bylinné terapie. Představuje větší část léčby v tradiční čínské medicíně (TCM). Redakční magazín Nature popsal TCM jako „pseudovědu“ a uvedl, že nejzřejmějším důvodem, proč nedodala mnoho skutečných léků, je to, že většina léčby nemá žádný logický mechanismus působení.
Termín bylinkářství je zavádějící v tom smyslu, že zatímco rostlinné prvky jsou nejčastěji používané, používají se zde také živočišné, lidské a minerální produkty, z nichž některé jsou jedovaté. V Huangdi Neijing jsou označovány jako 毒藥 [duyao], což znamená toxin, jed nebo také lék. Pan Unschuld poukazuje na to, že se jedná o podobnou etymologii jako řecké pharmakon, a proto používá výraz „farmaceutický“.[1]
Výzkum účinnosti tradiční čínské bylinné terapie je nekvalitní a často je ovlivněn zaujatostí[2] s malými nebo žádnými doloženými důkazy o účinnosti.[3] Existují také obavy, a to ohledně řady potenciálně toxických čínských bylin.[4]