Černigovské knížectví
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Černigovské knížectví (starorusky Чєрниговскоє кънѧжьство, rusky Черниговское княжество, ukrajinsky Чернігівське князівство) bývala součást Kyjevského knížectví s hlavním městem Černigov. Knížectví vzniklo roku 1024 v Severii a patřilo mezi politicky a hospodářsky nejvýznamnější části říše. Knížata z Černigova několikrát bojovala o vládu nad Kyjevským velkoknížectvím, zatímco po dlouhý čas byla za vládce Černigova považována Kyjevská Rus.
Černigovské knížectví Чєрниговскоє кънѧжьство
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Zpočátku své existence zahrnovalo knížectví rozlehlé území zejména východně od Dněpru. Dosah jeho moci se rozpínal až do Muromi a Rjazaně na severovýchodě a k Divokým polím na jihovýchodě. Mezi významná města Knížectví patřila Novhorod-Siverskyj, Starodub, Brjansk, Putyvl, Kursk, Hluchov a Homel.
V roce 1097 se z Černigovského knížectví vydělila samostatná knížectví Severie a knížectví muromsko-rjazaňské.
Zánik knížectví nastal v roce 1239, když bylo v důsledku mongolské invaze na Rus zpustošeno. Po smrti knížete Michaila Černigovského v roce 1246 se rozpadalo na vícero menších knížectví: Brjansk, Novosil, Karačev a Tarusa. Mongoly zničený Černihiv, po dlouhý čas jedno z největších měst celé Rusi, již nemohl splňovat nároky na funkci hlavního města, proto bylo přeloženo do Brjansku. Ve 14. století došlo k dalším dělením. Na konci 15. století mnoho členů pravoslavné šlechty se svými pozemky přeběhlo k Velkoknížectví moskevskému, poté co v Litvě byli vystaveni stále silnějším katolizujícím tlakům.