Čisté nulové emise
stav, ve kterém jsou emise skleníkových plynů způsobené člověkem vyváženy odstraněním skleníkových plynů způsobeným člověkem za určité časové období. / From Wikipedia, the free encyclopedia
Globální čisté nulové emise (často jen nulové emise) je stav, kdy jsou emise způsobené člověkem vyváženy pohlcením oxidu uhličitého způsobeným člověkem za určité časové období. V některých kontextech se „emisemi“ rozumí emise všech skleníkových plynů, v jiných kontextech pouze emise oxidu uhličitého (CO2).[2]
Dosažení čistých nulových cílů vyžaduje opatření ke snížení emisí, například přechod od energie z fosilních paliv k udržitelným zdrojům energie. Aby organizace vyvážily své zbytkové emise, běžně je kompenzují nákupem uhlíkových kreditů. Pojmy čisté nulové emise, uhlíková neutralita a klimatická neutralita se často používají zaměnitelně.[3][4][5][6]:s.22–24 V některých souvislostech se však těmto pojmům přikládá jiný význam, než jaký mají, například některé normalizační orgány povolují větší využití offsetů pro certifikaci uhlíkové neutrality než pro certifikaci čisté nulové emise.
V posledních několika letech se čistá nula stala dominantním rámcem pro klimatické ambice, kdy si země i organizace stanovují cíle čisté nuly.[7][8] Dnes má cíl čisté nuly emisí více než 140 zemí, včetně některých zemí, které se v předchozích desetiletích klimatickým opatřením bránily.[8][9] Cíle čisté nuly na úrovni jednotlivých zemí nyní pokrývají 92 % světového HDP, 88 % emisí a 89 % světové populace.[8] Na úrovni společností má cíle čisté nuly 65 % z 2 000 největších veřejně obchodovaných společností podle ročního obratu[8] a 63 % společností z žebříčku Fortune 500.[10][11] Cíle společností jsou výsledkem dobrovolných opatření i vládních nařízení.
Navzdory rostoucímu rozšíření závazků a cílů se však požadavky na čistou nulu velmi liší v míře důvěryhodnosti a většina z nich má nízkou důvěryhodnost.[12] 61 % celosvětových emisí oxidu uhličitého je sice pokryto nějakým cílem čisté nuly, ale důvěryhodné cíle pokrývají pouze 7 % emisí. Nízká důvěryhodnost cílů odráží nedostatek závazné regulace a potřebu pokračujících inovací a investic, které by umožnily dekarbonizaci.[13]
Do poloviny roku 2023 přijalo 27 zemí vnitrostátní legislativu týkající se čistých nulových emisí – zákony přijaté zákonodárnou mocí, které obsahují cíle čisté nulové spotřeby nebo jejich ekvivalent.[14] Zatímco v současné době neexistuje žádný vnitrostátní předpis, který by právně nařizoval společnostem se sídlem v dané zemi dosáhnout čisté nulové spotřeby, v několika zemích, zejména ve Švýcarsku, byla v roce 2023 tato legislativa připravována.[15]