Anton Ažbe
slovinský malíř / From Wikipedia, the free encyclopedia
Anton Ažbe (30. května 1862 Dolenčice, Gorenja vas – Poljane, Kraňsko, Rakouské císařství – 6. srpna 1905 Mnichov) byl slovinský malíř.
Anton Ažbe | |
---|---|
Anton Ažbe, autoportrét (1886) | |
Narození | 30. května 1862 Kraňsko |
Úmrtí | 6. srpna 1905 (ve věku 43 let) Mnichov |
Příčina úmrtí | rakovina jícnu |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | malíř |
Ocenění | Řád Františka Josefa Řád svatého Sávy |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Ažbe byl od narození postižený a neduživý, osiřel v útlém věku. K práci v zemědělství se nehodil, byl proto poslán do učení na kupce, ale odtud odešel k nazarénovi Janezi Wolfovi do Lublaně a pak do Vídně a Mnichova. Ve věku 30 let Ažbe založil svou vlastní školu malířství v Mnichově. Ta přilákala mnoho východoevropských studentů.
Ažbe učil „velkou čtyřku“ slovinských impresionistů (Rihard Jakopič, Ivan Grohar, Matej Sternen, Matija Jama), celou jednu generaci ruských malířů (Ivan Bilibin, Mstislav Dobužinskij, Igor Grabar, Vasilij Kandinskij, Dmitrij Kardovskij a Kuzma Petrov-Vodkin a další)[1] ale i Čechů (např. Ludvík Kuba). Ažbeho učební metody převzali a užívali ruští umělci jak doma (Grabar, Kardovskij) tak i v emigraci (Bilibin, Dobužinskij).[2]