Atlantická meridionální cirkulace
součást globálního termohalinního výměníku v Atlantském oceánu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Atlantická meridionální cirkulace (Atlantic meridional overturning circulation, AMOC) je součástí globálního termohalinního výměníku v oceánech a je zónově integrovanou složkou povrchových a hlubinných proudů v Atlantském oceánu. Je charakterizována prouděním teplé, slané vody v horních vrstvách Atlantiku směrem na sever a prouděním chladnějších, hlubokých vod směrem na jih. Tyto „větve“ jsou spojeny oblastmi převracení v Severním a Labradorském moři a v Jižním oceánu, i když rozsah převracení v Labradorském moři je sporný.[1][2] AMOC je důležitou součástí klimatického systému Země a je výsledkem působení atmosférických i termohalinních faktorů.
Změna klimatu může oslabit AMOC v důsledku zvýšení obsahu tepla v oceánech a zvýšených toků sladké vody z tajících ledovců. Oceánografické rekonstrukce obecně naznačují, že AMOC je již nyní slabší než před průmyslovou revolucí,[3][4] ačkoli se vedou rozsáhlé diskuse o úloze klimatických změn v porovnání se stoletou a tisíciletou proměnlivostí cirkulace.[5][6] Klimatické modely shodně předpokládají, že AMOC bude v průběhu 21. století dále slábnout,[7] což by mohlo ovlivnit průměrnou teplotu v oblastech, jako je Skandinávie a Británie, které jsou ohřívány severoatlantickým driftem,[8] a také by urychlilo vzestup hladiny oceánů v okolí Severní Ameriky a snížilo primární produkci v severním Atlantiku.[9]
Výrazné oslabení AMOC může způsobit naprostý kolaps cirkulace, který by nebyl snadno zvratitelný a představoval by tak jeden z bodů zvratu klimatického systému.[10] Úplné zastavení by mělo mnohem větší dopady než zpomalení na mořské i některé suchozemské ekosystémy: snížil by průměrnou teplotu a srážky v Evropě, což by snížilo zemědělskou produkci v regionu,[11] a mohl by mít podstatný vliv na extrémní projevy počasí.[12] Modely zemského systému používané v rámci projektu Coupled Model Intercomparison Project naznačují, že zastavení je pravděpodobné až poté, co se vysoká úroveň oteplování udrží i po roce 2100,[13][14][15] ale někteří vědci je kritizovali za to, co považovali za přílišnou stabilitu,[16] a řada studií s nižší složitostí tvrdí, že ke kolapsu může dojít podstatně dříve.[17][18] Jedna z těchto méně komplexních prognóz naznačuje, že ke kolapsu AMOC by mohlo dojít kolem roku 2057,[19] ale mnoho vědců je k tomuto tvrzení skeptických.[20] Na druhou stranu paleoceánografický výzkum naznačuje, že AMOC může být ještě stabilnější, než předpovídá většina modelů.[21][22] Modely ukazují, že případný kolaps AMOC by způsobil, že se například průměrná roční teplota ve Vídni díky této změně sníží přibližně o 3 °C a to především v zimě.[23] To by tak zde přibližně kompenzovalo efekt globálního nárůstu teplot, který je na pevnině větší.