Dějiny Ukrajiny
From Wikipedia, the free encyclopedia
Území Ukrajiny bylo nejméně 44 000 let obýváno Neandrtálci. Prehistorická Ukrajina byla jako součást pontské stepi důležitým faktorem v kulturním kontaktu mezi Evropou a Asií, a to včetně období eneolitu, doby bronzové, expanze indoevropských jazyků a domestikace koně.[1][2][3]
Ve starověku byla Ukrajina součástí Skýtie a osídlena Gety. Během stěhování národů byla Ukrajina také místem rané slovanské expanze a vstoupila do vlastní historie založením středověkého státu Kyjevská Rus, který se ve středověku stal mocnou zemí, ale ve 12. století se rozpadl. Od poloviny 14. století se dnešní ukrajinská území dostala pod vládu tří vnějších mocností:
- Zlaté Hordy
- Litevského velkoknížectví a Polského království – během 15. století se tyto země dostaly pod nadvládu Koruny polského království, tehdy součástí Polsko-litevské unie (od roku 1569)
- Krymského chanátu (od 15. století)
Po kozáckém povstání v roce 1648 proti Polsko-Litevské unii souhlasil hejtman Bohdan Chmelnický v lednu 1654 s perejaslavskou radou. Přesná povaha vztahu vytvořeného touto smlouvou mezi kozáckým Hetmanátem a Ruskem zůstává předmětem debat.[4] Dohoda urychlila rusko-polskou válku (1654–67). V důsledku toho se na základě Věčné mírové smlouvy, podepsané v roce 1686, východní část Ukrajiny (východně od řeky Dněpr) dostala pod ruskou nadvládu,[5] Polsku bylo vyplaceno jako náhrada za ztrátu levobřežní Ukrajiny 146 000 rublů[6] a strany se dohodly, že s Osmanskou říší nepodepíší samostatnou smlouvu.[7]