Elektromagnetický snímač
From Wikipedia, the free encyclopedia
Elektromagnetický snímač slouží k převodu kmitů struny nebo jiné části hudebního nástroje na elektrické kmity, které se následně zpracovávají a zesilují. Nejčastěji se používají v elektrických kytarách.
Elektromagnetické snímače jsou cívky s magnetickým jádrem, v jejíž magnetickém poli kmitá nejčastěji struna. Vlivem kmitajících strun se v cívce indukuje elektrické napětí. Vzniklý slabý elektrický signál je dále přenášen k zesilovači, kde se zesiluje. Mimo žádoucí signál se však také ve snímači indukuje rušivé napětí vlivem změn jiných elektromagnetických polí v okolí cívky. To se projevuje nežádoucím zvukem, tzv. brumem.
Vlastnosti snímače závisejí na jeho konstrukci, kvalitě a způsobu vinutí cívky i použitých magnetických materiálech. Magnetické materiály používané pro jádra cívek snímačů jsou buď slitiny železa, hliníku, niklu a kobaltu (AlNiCo) nebo ferit. Pro dosažení rovnoměrného magnetického pole mají snímače magnety pro každou strunu.
Elektromagnetické snímače se objevily ve dvacátých letech minulého století. Za jejich vynálezem stojí losangeleský kytarista George Beauchamp.