Endosymbiotická teorie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Endosymbiotická teorie popisuje původ semiautonomních organel eukaryotických buněk – mitochondrií a chloroplastů. Tyto organely byly dříve volně žijící prokaryotické organizmy, které byly pohlceny a staly se buněčnými endosymbionty. Mitochondrie mají evoluční původ v proteobakterii (z příbuzenstva Rickettsiales) a chloroplasty v sinici.
Endosymbiotickou teorii lze aplikovat např. i při vysvětlení původu nitroplastů – organel kokolitky Braarudosphaera bigelowii pro fixaci dusíku[1], a jejich evolučních předstupňů, sféroidních tělísek u rozsivek čeledi Rhopalodiaceae (Rhopalodia gibba, Rhopalodia gibberula, Epithemia turgida), pocházejících ze sinice blízké rodu Cyanothece,[2][3] nebo parasomu měňavkovců skupiny Dactylopodida původem z exkavátů skupiny Kinetoplastida.[4]
Naopak se v současnosti již endosymbioticky nevysvětlují organely cytoskeletárního typu, jako např. eukaryotické bičíky, i když to původní teorie také zamýšlela.