Gotická architektura
architektonický styl / From Wikipedia, the free encyclopedia
Gotická architektura je architektonický sloh převládající v období vrcholného a pozdního středověku. Objevila se v polovině 12. století ve střední Francii, přesněji v Île-de-France, a odtud se postupně rozšířila do většiny ostatních zemí západní a střední Evropy. Velice brzy se objevila v Anglii, později také na Pyrenejském poloostrově, v Německu a dalších zemích střední Evropy včetně českých zemí. Zvláště v Itálii vytvořila gotika zvláštní směs s románskými, antickými a byzantskými vlivy. V Itálii se však zrodila renesance, která postupně gotiku zcela vytlačila. Ovšem ještě na počátku 16. století především ve střední Evropě vznikala v podstatě gotická stavební díla.
Název „gotika“ zavedli italští humanisté, kteří ji poněkud zjednodušeně spojovali s Góty, i když ti byli jen jednou složkou obyvatelstva Francie 12. století. Humanisté považovali gotiku za barbarskou (primitivní, středověkou, tmářskou). Naopak veliké pochopení pro gotiku měli někteří barokní architekti, například Francesco Borromini či Jan Blažej Santini-Aichel. Tito architekti se gotickými prvky a stavbami velmi výrazně inspirovali ve svých dílech, která jsou proto někdy poněkud nesprávně řazena do tzv. Barokní gotiky. Všeobecně začala být gotika opět přijímána v 19. století, kdy také došlo k rekonstrukcím mnoha gotických staveb.