Hypotéza klatrátové zbraně
From Wikipedia, the free encyclopedia
Hypotéza klatrátové zbraně je pokusem o vysvětlení rychlého oteplování v některých obdobích během čtvrtohor. Hypotéza říká, že změny proudění ve vyšších středních vrstvách oceánu způsobily kolísání teplot, které střídavě vedlo k akumulaci metanu do klatrátového hydrátu na horních kontinentálních svazích, nebo naopak uvolňování metanu při vzrůstu teploty. Uvolněný metan by měl okamžitý dopad na globální teplotu, protože je mnohem silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Přestože životnost metanu v atmosféře je přibližně 12 let, jeho potenciál globálního oteplování je 72krát vyšší než potenciál oxidu uhličitého v horizontu 20 let a asi 25krát v horizontu 100 let (33krát při započítání aerosolových interakcí).[1] Aktuální Šestá hodnotící zpráva IPCC uvádí hodnoty 83 v horizontu 20 let a 30 v horizontu 100 let.[pozn. 1] Hypotéza dále navrhuje, že tyto oteplovací události způsobily Bondovy cykly a jednotlivé mezistadiální události, jako jsou Dansgaard-Oeschgerovy mezistadiály.[2]
Hypotéza byla akceptována pro některé interstadiály, ale ne pro všechny.[3] Na toto téma stále probíhají debaty.[4] Z hlediska změny klimatu to může být důležité v dlouhodobějším časovém horizontu.[5][6] Z hlediska tohoto století Šestá hodnotící zpráva IPCC uvádí: „Je velmi nepravděpodobné, že by hydrátové klatráty plynů (většinou metanu) v hlubším pozemském permafrostu a podmořské klatráty vedly během tohoto století k detekovatelnému odklonu od trajektorie emisí“.[7]