Ludvík z Anjou
francouzský šlechtic / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ludvík I. z Anjou (23. července 1339, Vincennes – 20. září 1384, Bisceglie) byl druhý syn Jana II. Francouzského a Jitky Lucemburské. Narodil se na zámku Vincennes. Jeho otec ho jmenoval hrabětem z Anjou v roce 1356. Následně byl v roce 1360 povýšen na vévodu z Anjou a roku 1370 na vévodu z Touraine.
Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Ludvík I. | |
---|---|
Narození | 23. července 1339 Vincennes |
Úmrtí | 20. září 1384 (ve věku 45 let) Bisceglie |
Místo pohřbení | Bisceglie |
Povolání | panovník |
Choť | Marie ze Châtillonu (od 1360)[1][2][3] |
Děti | Mary of Anjou[1] Ludvík II. Neapolský[1] Charles of Anjou[1] |
Rodiče | Jan II. Francouzský[1][2] a Jitka Lucemburská[1][2] |
Rod | Valois-Anjouovci |
Příbuzní | Marie Francouzská, Johana Francouzská[2], Izabela Francouzská, Karel V. Francouzský[2], Filip II. Burgundský a Jan z Berry[2] (sourozenci) |
Funkce | governor of Brittany anjouský hrabě vévoda z Anjou |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
V roce 1382 získal, jakožto adoptivní syn Johany I. Neapolské, Provence a Forcalquier. Po ní také zdědil nárok na Neapolské a Jeruzalémské království. Vedl válečné tažení do Itálie, kvůli uplatnění svého nároku na neapolský trůn. V té době byl již veteránem Stoleté války. Po jeho smrti připadly jeho nároky a tituly jeho synovi Ludvíku II., který poté neapolskému království nějaký čas vládl.