Madžapahit
From Wikipedia, the free encyclopedia
Říše Madžapahit (javánsky ꦏꦫꦠꦺꦴꦤ꧀ꦩꦗꦥꦲꦶꦠ꧀, Karaton Majapahit; v sanskrtu विल्व तिक्त, Karaton Mojopahit; indonésky Kerajaan Majapahit), též někdy zvaná Wilwatikta (javánsky ꦮꦶꦭ꧀ꦮꦠꦶꦏ꧀ꦠ), bylo ostrovní hinduisticko-buddhistické království a později námořní říše (thalasokracie) zahrnující většinu dnešní Indonésie s centrem na Jávě. Madžapahitské království vzniklo roku 1293 a coby námořní velmoc se rozpadlo v prvních desetiletích 16. století.
Madžapahitská říše Kerajaan Majapahit ꦏꦫꦠꦺꦴꦤ꧀ꦩꦗꦥꦲꦶꦠ꧀ Kemaharajaan Majapahit विल्व तिक्त
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Madžapahit, Wilwatikta (dnešní Trowulan) | |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
zlaté a stříbrné mince a měděné mince původně z Číny | |||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Vrcholu moci říše dosáhla za vlády rádži Hajama Wuruka (1350–1389) a jeho prvního ministra Gadži Mady. Podle Nagarakretagamy (také jako Desawarnana, dílo z roku 1365 oslavujicí Hajama Wuruka) bylo na jávském ústředí říše závislých téměř sto států od Sumatry po Novou Guineu,[1] ležících na územích dnes patřících Indonésii, Singapuru, Malajsii, Bruneji, jižnímu Thajsku, Filipínám a Východnímu Timoru (přesný dosah moci Madžapahitu je nicméně stále předmětem diskuzí).