Peruánsko-bolivijská konfederace
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Peruánsko-bolivijská konfederace byl krátce existující politický útvar v Jižní Americe. Existovala v letech 1836 až 1839 a sestávala ze tří států: Bolívie, Severního Peru a Jižního Peru, jejichž hlavním městem bylo město Tacna. Nejvyšší představitel – maršál Andrés de Santa Cruz – zastával pozici „nejvyššího protektora“.
Peruánsko-bolivijská konfederace
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
španělština (státní jazyk) | |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
peruvijský reál, bolivijský sol | |||||||||||||
Vznik |
|||||||||||||
Zánik |
|||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Proti existenci peruánsko-bolivijské konfederace se už od počátku její existence postavilo zejména Chile a Argentina, které konfederaci viděly jako možnou ekonomickou a politickou hrozbu. Krátce po ustavení peruánsko-bolivijské konfederace začala Válka konfederace. Argentina a Chile nezávisle na sobě napadli nově vzniklou konfederaci. Argentinská invaze byla poražena v roce 1837. K Chile se připojili disidenti ze Severního Peru, takzvané "Spojená Armáda pro Obnovu". Chile s jejich pomocí vyhrálo Bitvu o Yungay v lednu roku 1839. Toto vítězství de facto ukončilo existenci konfederace a státy byly obnoveny na nezávislé Peru a Bolívii. Andrés de Santa Cruz uprchl do exilu. Oficiální rozpad peruánsko-bolivijské konfederace byl deklarován 25. srpna 1839 generálem Augustínem Gamarrou, který byl jmenován prezidentem Peru.