Přechylování příjmení
přizpůsobování rodinného jména pohlaví / From Wikipedia, the free encyclopedia
Přechylování příjmení spočívá v tvorbě příjmení opačného pohlaví, převážně však u žen, a to úpravou výchozího tvaru příjmení, většinou příjmení osoby mužského pohlaví.
Důvodem bývá vyjádření rodinného stavu nositele/nositelky příjmení. aby byl uveden do souladu s vyjádřením jeho gramatického rodu. Podobně přechylujeme i osobní jména (Jan - Jana) a podstatná jména označující osoby, např. profese (doktor - doktorka). U příjmení se ale postupuje odlišně. Přechylování umožňuje jejich skloňování v souladu s pravidlem shody podmětu a přísudku a tím vyjádření vztahů ve větě (například, co je ve větě podmětem a co předmětem).
Naopak jen zřídka se přechyluje z ženského tvaru příjmení na mužský, např. v případě, že osoba změní pohlaví na mužské nebo během sňatku přebírá ženich nevěstino příjmení nebo pro syna svobodné matky. Pak se použije mužský tvar, běžně chápaný jako základní, nepřechýlený.
Ženská varianta příjmení bývá tvořena jako feminativ ze základní, mužské varianty, nebo jsou mužská a ženská varianta gramaticky symetrické. V některých jiných jazycích a kulturách se navíc rozlišovala nebo rozlišují dívčí příjmení (příslušnost k otci, např. polské -ówna) od příjmení manželek (příslušnost k manželovi, např. v polštině -owa). Přechylování příjmení je typické zejména pro flektivní jazyky, v nichž se zpravidla provádí specifickými příponami.
Přechylování se většinou neřídí gramatikou, mnohdy jde pouze o připojení koncovky -ová. Takže např. z příjmení Jakubův není přechýlená forma Jakubova, ale Jakubůvová (nebo se také nepřechyluje), od příjmení Vítr není přechýlená forma Větrová, ale Vítrová, od příjmení Smrt je přechýlená forma Smrtová, nikoliv Smrťová. Nerespektují se ani latinské koncovky, které při skloňování vypadávají, takže např. z příjmení Simonides není přechýlená forma Simonidová, ale Simonidesová, od Herodes je Herodesová, nikoliv Herodová, od Paulus je Paulusová, nikoliv Paulová. U některých přechýlených příjmení končících na -ě se přidává také písmeno „t“ podle vzoru kuře, takže např. z příjmení Kníže jsou tři možné přechýlené podoby, a to Knížová, Knížetová a Knížeová. Neplatí to vždy, např. u příjmení Kotě či Káně, kde jsou pouze varianty Koťová a Káňová. Příjmení končící na -ů se až na výjimky (Jankůová, Petrůová, Pavlůová, Bratrůová) neskloňují, pokud nejde o příjmení cizího původu, např. příjmení Faů je běžně přechylováno jako Faůová, protože je původem z německého slova Pfau. U příjmení končících na -ý se mohou vyskytovat i přechýlené podoby končící na -ýová, zvláště tehdy, pokud přídavné jméno je zastaralé a zní zvláštně či není zřejmé, že jde o přídavné jméno, takže např. od příjmení Šurý existuje přechýlená podoba Šurá i Šurýová. U cizích příjmení z přídavných jmen končících na -i a -y se uplatňují povětšinou stejná pravidla jako u jejich českých verzí. V případě koncovek -o, -ých a -ic rovněž existuje možnost, že si žena nechá příjmení nekončící na -ová. Až na výjimky se nepřechylují příjmení vzniklá z jasných přídavných jmen podle vzoru jarní, jako např. Hořejší, Dolejší, Hoření, Domácí, Ryzí atd. Pokud je pravděpodobné, že nejde o přídavné jméno, příjmení se někdy přechyluje, např. z příjmení Brixí může být kromě hlavního tvaru i přechýlená forma Brixíová. V případě příjmení jako Krejčí nebo Kočí existují i přechýlené formy Krejčová a Kočová (vzácně Kočíová).