Ramana Maharši
tamilský mudrc / From Wikipedia, the free encyclopedia
Šrí Ramana Maharši (30. prosince 1879 – 14. dubna 1950) (rodným jménem Venkataraman Iyer) byl tamilský mudrc, který po svém duchovním probuzení v 16 letech opustil domov a usadil se nejprve v Tiruvannamalai, poté žil na úpatí svaté hory Arunáčaly v Tamil Nadu v jižní Indii. Ačkoli se narodil v bráhmanské rodině, po svém odchodu z domova se prohlásil za "atiašrami", což je termín z šáster pro nepřipoutanost k ničemu a povznesení nad všechna kastovní omezení.
Ramana Maharši | |
---|---|
Rodné jméno | இரமண மகரிசி |
Narození | 30. prosince 1879 Tiruchuli Assembly constituency |
Úmrtí | 14. dubna 1950 (ve věku 70 let) Sri Ramana Ashram |
Příčina úmrtí | rakovina |
Povolání | filozof a spisovatel |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Silné vyzařování ticha jeho přítomností utišovalo mysli těch, kdo byli naladěni na tuto nejčistší formu jeho učení, verbálně předával své učení pouze těm, kdo nedokázali rozumět jeho tichu. Když byl žádán o radu, doporučoval sebedotazování (átmavičáru) jako nejkratší cestu k osvobození. Ačkoli je spojován spíše s nedualitou, advaitou a džňána jógou (jógou rozumových analýz), velmi doporučoval také bhakti (náboženské uctívání a sebeodevzdání) a schvaloval i mnoho jiných cest a praxí.
O popularizaci jeho učení na západě se zasloužil zvláště Paul Brunton. Jeho spisy jako první do češtiny přeložil Karel Weinfurter a poté Ing. Jiří Vacek.