Sedm poutních kostelů v Římě
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sedm poutních kostelů v Římě (it. Le sette chiese) je označení římských kostelů, ve kterých je možné při pouti získat odpustky. Pouť „sedmi kostelů“, kterou původně vymyslel svatý Filip Neri v období kolem Svatého roku 1550,[1] je jednou z nejstarších římských tradic. Jedná se o asi 25 km dlouhou poutní trasu, která se táhne celým městem, zasahuje do římské krajiny, katakomb a se zastávkami u některých velkolepých římských bazilik.[2]
Jako sídlo papeže a římské kurie, jakož i místo, kde se nachází mnoho památek a relikvií spojených s apoštoly, světci a křesťanskými mučedníky, byl Řím dlouho cílem poutníků. Via Francigena byla starobylá poutní cesta mezi Anglií a Římem. Bylo zvykem zakončit pouť návštěvou hrobů svatých Petra a Pavla. Pravidelně se někteří nechávali strhnout k cestě do Říma kvůli duchovním užitkům, které získávali během jubilea Svatého roku. Tyto užitky – odpustky někdy vyžadovaly návštěvu konkrétního kostela nebo kostelů. Poutníci nemuseli navštívit každý kostel.[3]