Sibiřské baroko
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sibiřské baroko (rusky сибирское барокко) je nejobecnější označení chrámové architektury Sibiře 18. století. V roce 1803 bylo na Sibiři napočítáno 115 kamenných chrámů. Převážná většina z nich patřila k provinciální variantě ruského baroka, která byla pod vlivem baroka ukrajinského a (v některých případech) také místních buddhistických dekorů. Největší množství památek sibiřského baroka se dochovalo v Irkutsku, Tobolsku a Tomsku. Původní interiéry se však kvůli ničení chrámů v sovětském období dochovaly pouze v jediném objektu - chrámu povýšení kříže v Irkutsku.
Sibiřské kostely 18. století, podobně jako většina barokních kostelů i ruských chrámů 17. století, nejsou podepírány žádnými sloupy. Ze západní strany k nim přiléhají refektáře a zvonice. Pro barokní památky Sibiře je typická tendence k dekorativnímu hromadění postupně se zmenšujících prvků (slovy A. J. Kaptikova: „barokní vyumělkovanost formy“). Dekorativní systém sibiřského baroka používá prvky, u nichž se předpokládá původ ve východních kulturách (hrotité římsy připomínající plameny, hmoždířovité formy či buddhistické kolo dharmy).[1]