Sinajský poloostrov
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sinajský poloostrov (arabsky شبه جزيرة سيناء, Šibh Džazīrat Sīnā'; hebrejsky חצי האי סיני), zkráceně Sinaj (arabsky سيناء, Sīnā'; egyptskou arabštinou سينا, Sīnā; hebrejsky סיני, Sīnaj), je poloostrov trojúhelníkovitého tvaru mezi Středozemním mořem na severu a Rudým mořem na jihu. Jedná se vlastně o výběžek Asie směrem k Africe. Politicky spadá Sinaj pod Egypt, s výjimkou let 1956/57 a období 1967–82, kdy byl okupován a osidlován sousedním Izraelem. Na západě poloostrov ohraničuje Suezská šíje (resp. Suezský průplav skrz ni vedoucí) a Suezský záliv, na východě Akabský záliv; další rozhraničení přes šíji mezi severním vrcholem Akabského zálivu a Středozemním mořem, tj. vymezení severovýchodního okraje Sinaje, je jen velmi hrubé a v podstatě se odvozuje od politických hranic – v moderní době (po roce 1906) tedy od státní hranice mezi Egyptem a sousedními útvary, nyní Izraelem.
Sinajský poloostrov شبه جزيرة سيناء חצי האי סיני | |
---|---|
Pohled z vrcholu Mojžíšovy hory | |
Nejvyšší bod | 2637 m n. m. (Hora svaté Kateřiny) |
Délka | 380 km |
Šířka | 230 km |
Rozloha | 61 200 km² |
Nadřazená jednotka | Arabský poloostrov |
Sousední jednotky | Suezská šíje, Negevská poušť, Arabský poloostrov |
Podřazené jednotky | Sinajské pohoří |
Světadíl | Asie |
Stát | Egypt Egypt |
Mapa Sinajského poloostrova | |
Povodí | sezónní toky |
Souřadnice | 29°30′ s. š., 33°30′ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Už od starověku hrál téměř liduprázdný Sinaj, zejména jeho střední a severní (přímořská) část, roli strategicky důležitého území, jímž procházely spojnice mezi velkými civilizacemi v povodí Nilu a v Mezopotámii (tzv. Úrodný půlměsíc). Právě tudy procházely obchodní karavany, poutníci, ale i nájezdníci a armády. V kulturních a náboženských dějinách judaismu a křesťanství má Sinaj významnou úlohu, protože podle Bible právě sem Izraelské kmeny „vyšly z egyptského otroctví“ (Exodus), tady Bůh předal zákony Desatera Mojžíšovi a ve zdejších pustinách poté Izraelité za trest po 40 let bloudili. Později, od 6. století, se také zde rozvíjela původem egyptská tradice křesťanského mnišství (cenobitství). V moderní době jsou sinajská přímořská letoviska oblíbeným cílem turistů, zejména potápěčů z celého světa a zdejší turistický průmysl tvoří cennou složku egyptských státních příjmů. Důležitým zdrojem jsou rovněž velké místní zásoby ropy a zemního plynu, vytěžované už od poloviny 20. století.