Sondážní raketa
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sondážní raketa je raketa, která nese přístroje sloužící k provádění vědeckých pokusů a k měření během suborbitálního letu. Rakety většinou dosahují vrcholu dráhy ve výšce 50 až 1500 km nad Zemí,[1] což je oblast mezi maximální výškou dosažitelnou pro meteorologické balony (asi 40 km) a minimální výškou pro satelity (asi 120 km).[2] Některé sondážní rakety, jako například Black Brant X a XII, mají apogeum neboli vrchol dráhy letu mezi 1000 a 1500 kilometry, což je nejvíc v této třídě.
Sondážní rakety často používají nadbytečné vojenské raketové motory.[3] NASA pro své vylepšené rakety Orion vysílané s nákladem 270–450 kg do exoatmosféry (100–200 km) běžně používá motory Terrier Mk 70.[4]