Sungská ekonomika
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ekonomika čínské říše Sung existující v letech 960–1279 byla charakterizována expanzí obchodu, finanční prosperitou, růstem mezinárodního obchodu a výrazným nárůstem produktivity v zemědělství. V čínské říši Sung rostly soukromé finanční majetky a stimulovaly rozvoj celostátní tržní sítě, která spojovala pobřežní regiony s vnitrozemím. Sungská ekonomika a zejména rozmach zemědělství v 10. a 11. století umožnil razantní nárůst počtu obyvatel Číny, který se zdvojnásobil na více než 100 milionů lidí.[1]
V sungském období pozoruhodně vzrostly obchodní kontakty s vnějším světem, kupci zapojení do mezinárodního obchodu se plavili až do východní Afriky. Obyvatelé sungského státu byli také svědky vzniku prvních papírových peněz na světě – tištěných vládou, proto státovek. Nazývaly se ťiao-c’, později chuej-c’. V kombinaci s jednotným daňovým systémem a bezpečnými obchodními trasami pozemními i říčními, to přineslo rozvoj skutečně celostátního trhu v Číně. Ačkoli velký díl státních příjmů spotřebovala armáda, daně vybrané od bohaté obchodnické třídy dostačovaly k naplnění vládních pokladnic.[2] Produkci vybraného zboží si sungská vláda vyhradila pro sebe ve snaze o zvýšení příjmů a zabezpečení zdrojů životně důležitých pro bezpečnost říše, příkladem byly komponenty používané pro výrobu střelného prachu.