Tibetské národní povstání započalo 10. března 1959, kdy v hlavním městě Tibetu – Lhase – propukla revolta odpůrců čínského komunistického režimu. Kořeny povstání sahají do rozmezí let 1950–1951, kdy Čínská lidově osvobozenecká armáda vnikla na tibetské území a zabrala jej.[1] Jedny z prvních vážnějších konfliktů mezi čínskou a tibetskou stranou propukly již v roce 1956 v tibetských provinciích Kham a Amdo. Hlavní vlna tibetské revolty však propukla v roce 1959; tibetský partyzánský odboj však trval až do 70. let 20. století. Při povstání bylo zabito přes 86 000 Tibeťanů.[2] Další byli nuceni odejít do exilu, mimo jiné i sám dalajlama Tändzin Gjamccho, který našel útočiště v indické Dharamsale. Každoročně bývá celá událost připomínána kampaní Vlajka pro Tibet a vzpomínkovými akcemi, v Česku je pořádá občanské sdružení Lungta.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Tibetské národní povstání |
---|
konflikt: Studená válka |
Zajatí Tsarong Dazang Dramdul a tibetští mniši |
|
Trvání | 10. – 23. března 1959 |
---|
Místo | Lhasa, Tibet, ČLR |
---|
Výsledek | čínské vítězství |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
několik vůdců povstání
| generál Tan Guansan
|
|
Ztráty |
---|
85 000–87 000 mrtvých
| 2 000 mrtvých
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Od roku 1959 se vždy po několika letech opakují menší povstání a protesty na území celého historického Tibetu, která jsou vždy tvrdě potlačena. Mezi největší protesty patří z let 1988, 1989 a 2008, vždy v březnu. V posledních několika letech je Tibet během března nepřístupný pro cizince, v tomto měsíci také platí speciální vyhlášky a zákazy (zákaz prodeje pohonných hmot, omezený počet osob vstupujících do prostoru starého města Lhasy – Barkor, povinnost pro státní úředníky pracovat celý měsíc včetně víkendů apod.)