Václav Havel
český disident, dramatik, esejista a politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).
MgA. Václav Havel, GCB, dr. h. c. mult. | |
---|---|
Václav Havel (1997) | |
9. prezident Československa | |
Ve funkci: 29. prosince 1989 – 20. července 1992 | |
Předseda vlády | Marián Čalfa Jan Stráský |
Předchůdce | Gustáv Husák |
Nástupce | funkce neobsazena, následně zanikla[pozn. 1] |
1. prezident České republiky | |
Ve funkci: 2. února 1993 – 2. února 2003 | |
Předseda vlády | Václav Klaus Josef Tošovský Miloš Zeman Vladimír Špidla |
Předchůdce | funkce vznikla |
Nástupce | Václav Klaus |
Stranická příslušnost | |
Členství | OF (1989–1991) |
Nestraník | |
prezident ČSFR | (1991–1992) |
prezident ČR | (1993–2003) |
Narození | 5. října 1936 Praha Československo Československo |
Úmrtí | 18. prosince 2011 (ve věku 75 let) Hrádeček Česko Česko |
Příčina úmrtí | respirační selhání |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov (od 2012) |
Národnost | česká |
Choť | Olga Havlová (1964–1996) Dagmar Havlová (1997–2011) |
Rodiče | Václav M. Havel a Božena Havlová |
Příbuzní | Ivan M. Havel[1] (sourozenec) Dagmar Havlová (švagrová) Hugo Vavrečka (dědeček) Vácslav Havel (dědeček)[1] |
Sídlo | U dejvického rybníčku, Dům U Dvou tisíc (1936–1971) a Dům U Dvou tisíc (1986–1993) |
Alma mater | Akademické gymnázium Štěpánská (do 1955) České vysoké učení technické v Praze (1955–1957) Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
Profese | spisovatel, dramatik, politik, režisér, básník, filmový režisér, lidskoprávní aktivista, disident, esejista, filozof a publicista |
Náboženství | matrikový katolík |
Ocenění | Rakouská státní cena za evropskou literaturu (1968) Erasmus Prize (1986) Cena Olofa Palmeho (1989) Mírová cena německého knižního obchodu (1989) cena Gottlieba Duttweilera (1990) Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy (2003) |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Václav Havel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta.
Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zaobíral filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Věnoval se také experimentální poezii; básně psané především v 60. letech obsahuje jeho sbírka Antikódy.