Varšavské povstání bylo ozbrojené povstání zorganizované Zemskou armádou v Němci okupované Varšavě. Propuklo 1. srpna 1944 a jeho účelem bylo osvobodit Varšavu pokud možno ještě před příchodem Rudé armády. A dále pak ustavit legitimní fungující státní správu a tím znemožnit ustavení polské vlády úřadující v Moskvě a dirigované Stalinem. Povstání bylo součástí poslední fáze Akce Bouře (Akcja Burza), která zahrnovala povstání napříč celým Polskem. Povstání nebylo konzultované s přibližující RA i když letáky, shazované z letadel, k povstání vybízely.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Varšavské povstání |
---|
konflikt: Druhá světová válka |
1. srpen 17:00. Povstání začíná - hlídka poručíka Jankowského vyráží do akce |
|
Trvání | 1. srpen – 2. říjen 1944 |
---|
Místo | Varšava |
---|
Souřadnice | 52°13′48″ s. š., 21°0′39″ v. d. |
---|
Výsledek | povstání potlačeno, jinak taktické vítězství povstalců |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
celkem 48–50 000 lidí zpočátku 45 000 lidí
| celkem 50 000 mužů zpočátku 25 000 mužů
|
|
Ztráty |
---|
15 000 mrtvých 5000 raněných 20 000 zajatých 120–225 tisíc civilních obětí
| 16 000 mrtvých 9000 raněných 300 tanků a obrněných vozidel 340 jiných vozidel
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Navíc se Němci dozvěděli o povstání hodinu předem a zavčas tak stihli uvést své jednotky do pohotovosti a zabezpečit některé klíčové posty, takže se povstalcům nepodařilo ovládnout celou předpokládanou oblast, ani získat všechen předpokládaný materiál. Když Rudá armáda zastavila před Vislou svůj postup a dlouho odmítala byť jen poskytnout povstalcům přísun zbraní a střeliva, bylo rozhodnuto. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi.
Heinrich Himmler nařídil již na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva a tento rozkaz byl vzorně plněn. Německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i nezúčastněné civilisty. Ušetřeny nezůstaly ani ošetřovatelky či nemluvňata. Takovýto přístup ovšem nutil povstalce bojovat až do úplného konce a jelikož přitom dokázali vzdorovat velmi houževnatě a způsobovali přitom německé straně těžké ztráty, místní němečtí velitelé tento postoj nakonec revidovali. 2. října bylo vyhlášeno příměří, 3. října v 5:00 vstoupila v platnost kapitulace povstalců, smluvená s podmínkou, že se zajatci bude zacházeno v souladu s Ženevskými konvencemi. Bezprostředně po kapitulaci byla dohoda (s mírným zpožděním v některých oblastech) zhruba respektována, později už ne. Důsledky porážky povstání byly pro Polsko strašlivé. Byla při něm zdecimována elita polského národa, resp. to, co z ní zbývalo po pěti letech teroru. Celkem zemřelo 120–225 tisíc civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí. Mezi mrtvými civilisty i bojovníky měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur Polského podzemního státu a Zemské armády; tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurence schopným oponentem nastupující komunistické moci.