Wikipedista:Pavel Rada/Pískoviště
From Wikipedia, the free encyclopedia
Homosexualita (z řeckého homós stejný a latinského sexus, pohlaví) v nejširším pojetí označuje princip vazby osob/tvorů/prvků vykazujících totožnou charakteristiku pohlavnosti (stejné pohlaví). V užším a v odborném diskurzu obvyklém pojetí jde o sexuální orientaci především nebo výhradně na osoby stejného pohlaví. Používají se pro ni také označení homosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení a další. Nositel mužské homosexuality (náklonnosti muže k muži) je označován jako gay, nositelka ženské homosexuality (náklonnosti ženy k ženě) je označována jako lesba. Než se ustálil termín homosexualita, byla označována též například jako uranismus (Ulrichs, 1864), psychický hermafroditismus (v pojetí Ellise), inverze (u Freuda nebo Chevaliera), psalo se o kontrárně sexuálním cítění či osobách (u Krafft-Ebinga), slovo homoerotika prosazoval místo homosexuality Ferenczi (1914) apod.
Slovem homosexualita bývá v přeneseném významu označováno i takzvané homosexuální chování ve smyslu projevu vztahů (namlouvání apod.) nebo soužití mezi osobami stejného pohlaví, včetně užšího pojetí jako pohlavního styku těchto osob, a homosexuální identita jako označení nebo sebepojetí nějakého člověka za homosexuálního, obvykle ve smyslu nositele homosexuální orientace. [zdroj?]
Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.[1] Nejvýznamnějším katalyzátorem této změny byl gay aktivismus. [2][3]
Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. O příčinách homosexuální orientace neexistuje mezi vědci shoda, přestože se provádějí rozsáhlé biologické výzkumy o vlivech genetických, hormonálních, vývojových, sociálních a kulturních. Zatím se však žádný faktor nebo faktory, jež by byly rozhodující, najít nepodařilo. [4] [5] Sexuální orientace se může během života měnit, nebo do jisté míry kolísat. [6]
Sebeprožívání homosexuality je u různých jedinců rozdílné. Od akceptace (přijetí homosexuality jako své identity), přes maratorium až po egodystonii, deprivaci a touhy po léčbě. [7][8] Existují jedinci, kteří tvrdí, že byli z homosexuality vyléčeni, stejně tak i celá hnutí.[9] Rovněž existují hnutí i jedinci, kteří tvrdí, že jsou se svou sexuální orientací spokojeni a plně s ní identifikováni. [10] V současné době neexistuje etablovaný přístup ke změně sexuální orientace. Žádné studie neprokázaly úspěšnost ani neúspěšnost metod usilujících o změnu sexuální orientace. [11] [12]