Merkur (planeta)
nejmenší planeta Sluneční soustavy a planeta nejblíže ke Slunci / From Wikipedia, the free encyclopedia
Merkur je Slunci nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy,[1] dosahuje pouze 140 % velikosti zemského Měsíce a je menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan.[2] Merkur nemá žádný měsíc. Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci[3] a jeden oběh trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší výstřednost dráhy ze všech planet sluneční soustavy a sama planeta má nejmenší – téměř nulový – sklon rotační osy. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. Perihelium jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43 vteřin za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil Albert Einstein obecnou teorií relativity.[4] Při pohledu ze Země dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5m, takže je viditelný i pouhým okem, ale jelikož se nikdy nevzdaluje od Slunce dále než na 28,3°, je většinu roku těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky nastávají při ranním a večerním soumraku, kdy se slunce nachází pod horizontem.
Merkur | |
---|---|
Planeta Merkur | |
Symbol planety | |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 57 909 176 km 0,387 099 3 au |
Obvod oběžné dráhy | 3,6×108 km 2,406 au |
Výstřednost | 0,205 630 69 |
Perihel | 46 001 272 km 0,307 499 51 au |
Afel | 69 817 079 km 0,466 698 35 au |
Perioda (oběžná doba) | 87,969 35 d (0,240 847 a) |
Synodická perioda | 115,8776 d |
Orbitální rychlost | |
- minimální | 38,86 km/s |
- průměrná | 47,36 km/s |
- maximální | 58,98 km/s |
Sklon dráhy | |
- k ekliptice | 7,004 89° |
- ke slunečnímu rovníku | 3,38° |
Délka vzestupného uzlu | 48,331 67° |
Argument šířky perihelu | 29,124 78° |
Počet přirozených satelitů | 0 |
Fyzikální charakteristiky | |
Rovníkový průměr | 4879,4 km (0,383 Země) |
Polární průměr | 4879,4 km (0,383 Země) |
Zploštění | 0 |
Povrch | 7,5×107 km² (0,147 Země) |
Objem | 6,1×1010 km³ (0,056 Země) |
Hmotnost | 3,302×1023 kg (0,055 Země) |
Průměrná hustota | 5,427 g/cm³ |
Gravitace na rovníku | 3,701 m/s² (0,377 G) |
Úniková rychlost | 4,45669 km/s |
Perioda rotace | 58,6462 d |
Rychlost rotace | 10,892 km/h (na rovníku) |
Sklon rotační osy | ~0,01° |
Rektascenze severního pólu | 281,01° (18 h 44 min 2 s) |
Deklinace | 61,45° |
Albedo | 0,10–0,12 |
Povrchová teplota | |
- minimální | (-183 °C) 90 K |
- průměrná | (167 °C) 440 K |
- maximální | (426 °C) 700 K |
Charakteristiky atmosféry | |
Atmosférický tlak | ~0 kPa |
draslík | 31,7 % |
sodík | 24,9 % |
atomární kyslík | 9,5 % |
argon | 7,0 % |
helium | 5,9 % |
molekulární kyslík | 5,6 % |
dusík | 5,2 % |
oxid uhličitý | 3,6 % |
voda | 3,4 % |
vodík | 3,2 % |
Pozorování planety pozemskými teleskopy je složité kvůli blízkosti Slunce. Detailnější znalosti přinesly až kosmické sondy vyslané k planetě. První sondou u Merkuru byl americký Mariner 10 v 70. letech, který nasnímal přibližně 45 % povrchu. V roce 2008 dorazila k planetě další sonda MESSENGER, která nejprve provedla tři průlety kolem Merkuru a v roce 2011 byla úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Snímky z těchto dvou sond umožnily prozkoumat povrch planety, který silně připomíná měsíční krajinu plnou impaktních kráterů, nízkých pohoří a lávových planin. Vlivem neustálých dopadů těles všech velikostí je většina povrchu Merkuru erodována drobnými krátery. Povrch je nejspíše vlivem smršťování planety rozpraskán množstvím útesových zlomů dosahujících výšky několika kilometrů a délky stovek kilometrů. Současně je povrch neustále bombardován fotony i slunečním větrem – proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Velmi slabá atmosféra je příčinou velkých rozdílů teplot mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot přes 600 °C. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 430 °C, na odvrácené panuje mráz až −180 °C.
Nejstarší doložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří však věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu slunce a Hermés při západu.[5] Současné pojmenování planety pochází z římské mytologie, kde Merkur bylo jméno pro posla bohů, který odpovídal v původní řecké mytologii Hermovi.[6]