Adaptace na globální oteplování
From Wikipedia, the free encyclopedia
Adaptace na globální oteplování je proces přizpůsobování se současným nebo očekávaným účinkům změny klimatu. Je to jeden ze způsobů, jak reagovat na změnu klimatu, spolu se zmírňováním dopadů změny klimatu. V případě člověka je cílem adaptace zmírnit škody nebo se jim vyhnout a využít příležitostí; v případě přírodních systémů může člověk zasáhnout, aby pomohl přizpůsobení.[1] Adaptační opatření mohou být buď inkrementální (opatření, jejichž hlavním cílem je zachovat podstatu a integritu systému), nebo transformační (opatření, která mění základní atributy systému v reakci na změnu klimatu a její dopady).[2] Potřeba adaptace se liší místo od místa v závislosti na ohrožení lidských nebo ekologických systémů. I když by emise skleníkových plynů byly stabilizovány poměrně brzy, bude globální oteplování a jeho důsledky trvat mnoho let, a bude tudíž nutné se přizpůsobit výsledné změně v klimatu.[3] Ekonomické náklady na přizpůsobení se změně klimatu budou v příštích několika desetiletích pravděpodobně stát miliardy dolarů ročně.
Adaptační opatření lze rozdělit do tří kategorií: strukturální a fyzické adaptace (ty lze rozdělit na technické a stavební prostředí, technologické, ekosystémové, služby); sociální adaptace (vzdělávací, informační, behaviorální); a institucionální adaptace (ekonomické organizace, zákony a regulace, vládní politiky a programy).[2]
Adaptace je důležitá zejména v rozvojových zemích, neboť se předpokládá, že tyto země ponesou hlavní nápor dopadů globálního oteplování.[4] To znamená, že kapacita a potenciál, aby se lidi přizpůsobili (tzv. adaptační kapacita) je nerovnoměrně rozložena napříč různými oblastmi a populacemi. Rozvojové země přitom obecně mají menší schopnost se přizpůsobit.[5] Kromě toho, stupeň adaptace (přizpůsobení) koreluje situačním zaměřením na problematiku životního prostředí.[6] Proto adaptace vyžaduje situační posouzení citlivosti a zranitelnosti na dopady na životní prostředí.[7] Adaptační kapacita je úzce spojena se sociálním a ekonomickým rozvojem.[8] Problém adaptace přitom roste s velikostí a rychlostí změny klimatu.
Další politická reakce na změny klimatu je známá jako zmírňování změny klimatu.[9] Cílem je snížit emise skleníkových plynů a/nebo zlepšit odstraňování těchto plynů z atmosféry Země (prostřednictvím ukládání uhlíku).[10] Dokonce i nejúčinnější snížení množství emisí však nezabrání dalším dopadům změny klimatu, takže je nevyhnutelná potřeba pro adaptaci.[11] V hodnocení literatury Richard Klein a kol. posuzovali možnosti pro adaptaci. Došli k závěru že v případě neexistence úsilí o zmírnění dopadů by efekt změny klimatu s velmi vysokou mírou jistoty dosáhly takové velikosti, že pro některé přírodní ekosystémy by přizpůsobení se bylo nemožné. Pro lidské systémy by ekonomické a sociální náklady na změnu klimatu bez mitigačních opatření byly velmi vysoké.[11]