Arvanité
From Wikipedia, the free encyclopedia
Arvanité (řecky Αρβανίτες, arvanitština: Arbëreshë nebo Αρbε̰ρεσ̈ε̰) jsou skupina v Řecku, kteří tradičně hovoří arvanitštinou – dialektem albánštiny. Řecko osídlili v pozdním středověku a do 19. století v některých regionech jako Peloponés a Attika tvořili významnou část obyvatelstva.[1]
Arvanité | |
---|---|
Populace | |
cca 100 000-250 000 | |
Země s významnou populací | |
Attika, Peloponés, Bojótie, Epirus (Řecko) | |
Jazyk(y) | |
albánština, arvanitština, řečtina | |
Náboženství | |
pravoslaví | |
Příbuzné národy | |
Řekové, Arberešové |
Arvanité se díky pravoslavnému křesťanství již od středověku považují za Řeky[2][3][4] a nepatří k Albánii nebo Albáncům.[5]
V letech 1921–1923, po výměně obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, do Řecka přišlo cca 2 000 000 Řeků z Anatolie. Tito Řekové osídlili hlavně Makedonii a Attiku, tedy území, na kterém řecky mluvící lidé netvořili většinu. Mnoho Arvanitů se hellenizovalo poté, co odešli do velkých měst. Sčítání z roku 1934 udává počet Arvanitů v Attice 70 000. Sčítání z roku 1976 udává počet Arvanitů v Attice a Bojótii 140 000. Dnes jich je přibližně 200 000 v celém Řecku, ale jejich menšinové postavení není uznáváno a jsou označováni za albanofonní Řeky. Předpokládá se, že přibližně 300 000 Řeků má předka Arvanitu. Díky urbanizaci a míšení je už nepomíšených Arvanitů velmi málo a jde především o starší lidi.