Evangelii nuntiandi
From Wikipedia, the free encyclopedia
Evangelii nuntiandi (téma: Evangelizace v moderním světě; zkratka EN) je apoštolská exhortace vydaná 8. prosince 1975 papežem Pavlem VI. na téma katolické evangelizace. Název převzatý z úvodních slov původního latinského textu znamená „při hlásání evangelia“[1] a potvrzuje úlohu každého křesťana, nejen vysvěcených duchovních, kněží a jáhnů, řeholníků či profesionálních církevních pracovníků, při šíření evangelia Ježíše Krista.
Evangelii nuntiandi česky při hlásání evangelia Apoštolská exhortace Pavla VI. | |
---|---|
Datum | 8. prosince 1975 |
Téma | Evangelizace v moderním světě |
Číslo encykliky | 12. z 12 apoštolských exhortací Pavla VI. |
Text | |
latinsky | |
anglicky | |
← Gaudete in Domino |
Pavel VI. svolal na září 1974 synodu, aby definovala, co katolíci rozumí pod pojmem „evangelizace“. Exhortace, která vyšla koncem roku 1975, odráží práci této synody. Tento termín, ačkoli je starobylý, byl a je pro mnohé nejednoznačný. Evangelii nuntiandi podala teologické zásady, které měly členy vést k pochopení toho, co se rozumí pod slovem evangelizace a jak se vztahuje na průměrného římského katolíka. Dokument přitom zdůraznil, že moderní svět klade větší důraz na obrazy než na slova. Svět jako takový potřebuje vidět svědky nového možného způsobu života, aby mohl být seznámen s evangeliem.[2]
V době konání synody byl konzultorem Papežské rady pro laiky kardinál Karol Wojtyla, krakovský arcibiskup a budoucí papež Jan Pavel II. Působil jako generální zpravodaj nebo zapisovatel synody a významně se podílel na původní přípravě Evangelii nuntiandi.[3]