Humanismus a renesance v české literatuře
české období inspirované antikou / From Wikipedia, the free encyclopedia
Renesance (a její výraz ve slovesné kultuře zvaný humanismus) je historickou epochou evropské mentality. Časově následuje po období středověku a zahajuje novověk (jenž končí tzv. dlouhým 19. stoletím), příp. dobu předmoderní (od renesance po modernu, tedy zhruba do první světové války). V praxi se v mnoha ohledech se středověkem prolíná a koexistuje s ním v témže čase. Řada renesančních myšlenek (např. důraz na tvořivou schopnost člověka) je rozvinutým podnětem pozdního středověku.[1] Po renesanci následuje baroko, do kterého se v Itálii renesance postupně transformovala, kdežto v Českých zemích byl rychlý přechod z humanismu do baroka podpořen politickým milníkem bitvy na Bílé hoře.
Česká literatura (průřezové články) |
---|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pod vlivem Evropy (zejména Itálie, ale také německých zemí) pronikl humanismus do Čech, kam ho přivedli především cizinci (Aeneas Piccolomini, Hiernonymus Balbus) a čeští studenti vracející se ze zahraničních univerzit. Cílem českých či čechoněmeckých humanistů bylo začlenit se do soudobých duchovních proudů a povznést českou literaturu (v územním, ne v jazykovém smyslu) na evropskou úroveň.
V předmoderní době se odborné písemnictví stále ještě ostře neodlišovalo od beletrie. Velkého rozvoje se dočkaly naučné žánry (herbáře, astronomická a lékařská pojednání, filologické práce atd.). Typicky středověké žánry, jako byl traktát, ztratily na oblibě (s výjimkou traktátů Šimona z Budče), zato se rozšířil antický žánr epistolografie (z lat. epistula, list; umělecky stylizovaný dopis, zpravidla určený širší kulturní veřejnosti, ne jen adresátovi). Oblíbené byly i ostatní antické žánry, např. óda nebo epigram. Do husitských válek se rozvíjelo drama. Lidové kultuře se blížil typicky humanistický žánr facetie (krátká vtipná povídka, často neuctivě zesměšňující různé jevy), z předchozích dob pokračovalo dějepisectví, oživené humanistickými požadavky (anekdotičnost, poutavost). Středověký žánr zvaný spor (svár, hádání), v němž býval správný názor už předem známý, nyní nahradil dialog inspirovaný antikou, kde se měly rovnocenné diskutující strany teprve dobrat pravdy.
Český humanismus se dělí na latinský a národní (český a německý). Autoři píšící převážně národním jazykem však zpravidla tvořili také v latině.