Uhlíková stopa
From Wikipedia, the free encyclopedia
Uhlíková stopa je suma vypuštěných skleníkových plynů vyjádřená v CO2 ekvivalentech. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vypuštěny při výrobě daného výrobku. Podobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí. Tento pojem byl popularizován energetickou společností BP, aby tak oddálila pozornost od diskusí o restrikcích proti ropným společnostem a přesunula problém klimatické změny na občana.[1]
Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkové ekologické stopy. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO2. Tedy nikoliv v hmotnosti uhlíku samotného, ale z něj vzniklého oxidu uhličitého a také emitovaných dalších skleníkových plynů (např. metanu, oxidu dusného, halogenovaných uhlovodíků), jejichž hmotnost je ale přepočítána na to, kolik CO2 by mělo týž oteplující účinek. Je ale potřeba dát pozor na to, že někdy se v údaji o uhlíkové stopě ony další plyny zanedbají, což může znamenat i velký rozdíl (je to problém i údajů v následujícím textu). Termín, který jasně naznačuje jejich zahrnutí, je skleníková stopa.[2]
Uhlíková stopa je jedním z indikátorů označovaných jako stopa, jiné jsou ekologická stopa, vodní stopa a půdní stopa.